Reklama
 
Blog | Petr Mareš

Bahá’í – Náboženství bez násilí

V naší zemi zatím málo známé náboženské hnutí Bahaí Víra se od svého zrodu, které se datuje od počátku 19. století, stalo jedním z geograficky nejrozšířenějších monoteistických náboženství na světě s členskou základnou asi 6 miliónů přívrženců ve 247 zemích světa. Jejich mottem je "To, co je na nás rozdílné, nás spojuje".

VE JMÉNU TOLERANCE A INTEGRACE
Bahá’í – jako jedno z mála světových náboženství za sebou zatím nemá žádné korupční skandály či spojení s jakýmkoliv násilnickým fundamentalismem. Přesto, že se toto hnutí vylíhlo v lůně šíitského islámu, bylo jím, pro svou nekomformní eklektickou filozofii, od samého počátku pronásledováno. Do svého světonázuru se nebojí integrovat myšlenky převzaté jak z Bible, tak z Koránu, Véd hinduistů či buddhistických súter.
V současné době jde, právě hned vedle buddhismu, o jedno z nejpozitivněji přijímaných náboženství na Západě, díky své nesmírné toleranci a příkladné mírumilovnosti k ostatním věroukám, které nebere jako konkurenční, ba naopak, jde mu o jasné rozpoznání společných prvků a jejich integraci ve víře v jediného společného Boha. Tento Bůh je ve svém důsledku čistě transcendentní a pro jednotlivce v tomto vtělení, v úplnosti nepoznatelný. Přes tento mysticismus se těší rychlému nárůstu vyznavačů, především, v zemích s velkou náboženskou a etnickou diverzitou obyvatelstva. Jsou pro něj typické hromadné fotografie s členy všech světových etnik, připomínající někdejší angažované reklamní plakáty firmy Benetton a sympatické motto.: „To, co je na nás rozdílné, nás spojuje“. V neposlední řadě také jasně definovaný etický kodex, sepsaný samým zakladatelem hnutí. A kdo že jím tedy byl?

BAHÁ’U’LLÁH A PRONÁSLEDOVANÝ PROROK BÁB
Narodil se v roce 1817 v Teheránu, ve středu tehdejší Perské říše (na území dnešního Íránu), jako Mírzá Ḥusayn-`Alí Nuri, později přezdívaný Bahá’u’lláh, považovaný za posla božího v linii, v jaké byli Abrahám, Mojžíš, Buddha, Kršna, Zarathuštra, Kristus, a Mohamed. Ještě před jeho „objevením“ svou misi započal jistý Báb, který zakusil pro své přesvědčení mnoho útrap a ústrků, aby nakonec skončil jako muslimský heretik na šibenici. Přesto celý svůj život vystupoval jako zvěstovatel Bahá’u’lláha, který však měl sám sebe rozpoznat jako vyvoleného až po jeho smrti. V podstatě mu Báb prošlapával cestu a kolem sebe vytvářel komunitu věřících přívrženců (bábismus), očekávajících příchod proroka.
Ani  Bahá’u’lláha ovšem nečekal nijak jednoduchý život. Od chvíle, kdy sám sebe rozpoznal jako „toho, který má přijít a zvěstovat pravdu“ (stalo se tak za jeho uvěznění v Bagdádu), byl neustále perzekuován muslimy a stal se doživotním vyhnancem ze své země. Po nucených pobytech na různých místech Blízkého Východu se nakonec Bahá’u’lláh usídlil se svou rodinou a skupinou nejbližších ve vyhnanství, na území dnešního Izraele, v městečku Akká, kde se nyní nalézá jeho hrob, a jenž se následně stalo centrem jeho následovníků.
Za svého života sepsal mnoho spisů a ustanovil tím kodexy víry a etiku Bahá’í víry. Ze světa odešel ve svých 67 letech. I když oficiálně nemá Bahá’í žádné formální kněžstvo ani kněžskou hierarchii, v popředí světských záležitostí dlí Světový Dům Spravedlnosti, který se stará o organizační stránku hnutí a udržuje jeho odkaz. Nejčinnějším členem od smrti proroka pak byl Shogi Effendi, který byl znám svou odevzdanou horlivostí a příkladným životem filantropa, napomáhajícího sociálně slabším a utlačovaným lidem z celého světa, na čemž je nakonec postaveno celé toto hnutí.

DOMY UCTÍVÁNÍ
Za důležitou součást své praxe považují Bahá’í své domy uctívání, které slouží ke kontemplaci a meditaci všem těm, kteří jdou kolem, bez rozdílu vyznání. Tyto stavby nemají žádnou vnitřní výzdobu či religiózní ikonografii, aby zbytečně nedocházelo k idolátrii či symbolickým preferencím jednoho náboženství před druhým. Zatím stojí po jednom domu, na všech kontinentech světa (kromě Antarktidy). Asi nejznámějším takovým domem uctívání je architektonický skvost v sakrálním stavitelství, pověstný „Lotosový chrám“ v Novém Dílí. Dále po jednom domu je zastoupeno Německo, USA, Samoa, Panama, Uganda, Austrálie a zcela nově se právě staví v Chile. Tyto budovy jsou zpravidla devítiúhelníkového půdorysu (9 je podle Bahaí dokonalé číslo). Jednu stranu mají vždy otevřenou ven, bez dveří, aby i uvnitř měl člověk stále spojení s přírodou, která je taktéž brána, jako součást jediného transcendentálního Boha a ne pouze jako zdroj kapitálu, tak jak ji většinou chápou současné tržní systémy, zaměřené především na osobní „užitek“a rychlý ekonomický zisk, vedené Neviditelnou rukou trhu.

DUCHOVNÍ EMANCIPACE A SOCIÁLNÍ AKTIVITY

Bahá’í víra je důkaz, že svět náboženství nepatří ani z pohledu našem západním sekularizovaného světa pouze do předindustriální minulosti. Raší v něm i nové a čerstvé výhonky, které se nesnaží uspokojit jen materiální blahobyt jednotlivce, ale především potřebu duchovní emancipace lidské osobnosti. Stejně tak, jako většina náboženských systému ve svém prvopočátku, je toto hnutí především zaměřené na podporu a pomoc druhým, než na světské statky a represivní upevňování své moci (viz dnešní většinové křesťanství a islám). Od samého počátku je totiž jeho činnost provázána s činností OSN a je akreditovaná i při jiných organizacích, jako například UNEP (program pro životní prostředí), WHO (Světová zdravotnická organizace) a UNICEF. Bahaí spolupracují rovněž s Komisí pro lidská práva, nebo se angažují v otázkách životního prostředí či v celosvětového odzbrojování. Vize globální změny společnosti, kterou se znaží uskutečňovat a s tím spojené sociální projekty jdou ruku v ruce s podporou duchovního uvědomění obyvatelstva. S tohohle hlediska se zdá poněkud paradoxní nedávné soudní stíhání proti 7 hlavním představitelům Bahaí v Íránu, z důvodu jejich údajné špionáže pro Izrael a urážky náboženských posvátných práv a propagandy proti Islámské republice, připomínající někdejší íránskou fatvu na spisovatele Salmana Rushdieho.

BAHÁ’Í U NÁS
Baháí hnutí je dnes pevně zakořeněné i v českých zemích. Ve své době o něm velmi pozitivně referovali například intelektuální velikáni, jako T. G. Masaryk, Eduard Beneš či přední český indolog a autor knih o buddhismu, profesor Vincenc Lesný, který kdysi napsal: „Poměry se nyní tak pronikavě změnily, jelikož současná technika zničila bariéry mezi národy, a svět tedy potřebuje nějakou sjednocující sílu, nějaký druh supernáboženství. Myslím si, že by se Bahá’í víra mohla vyvinout do takového druhu náboženství. Jsem o tom zcela přesvědčen, podle toho, co o Bahá’u’lláhově učení vím.“

Reklama