Druhý díl sociálně-politické eseje „jiných revolucionářů“ hlásících se k odkazům anarchismu a antiglobalizačního hnutí, přistál ve veřejném prostoru konečně i u nás. První uhrančivý díl Vzpoura přichází, který se objevil na levicově radikálním poli jako rozbuška a přivodil jeho domnělých autorům uvěznění. Pokračování však na sebe nedalo dlouho čekat a tak letos Rubato přišlo s překladem pamfletu Našim přátelům, který je zacílen především do vlastních řad.
Od nepokojů ve Francii se předmět zájmu dostává na globální scénu, kde se tematizují relativně nedávné události Arabského jara, stávky v Řecku nebo hnutí Occupy v USA. Ty však dopadly v konečném důsledku pro demonstrující neslavně, i když dočasně splnily svou revoluční úlohu. Moci se opět ujal někdo další, nikoliv lid, který nepokoje vyvolal. Jde však v zásadě o uchopení moci, nebo spíš o její konečné odstranění? Slovo krize je tak jen zaklínadlem oficiální moci udržet si ji i nadále. Pojem zastupitelská demokracie je pak zástěrkou pro její fungování. Emancipace jednotlivce zatím neproběhla úspěšně a čeká na svoje dovršení. „Opravdové je to, co vzdoruje“.
Výbor se v eseji pouští do kritické analýzy současného stavu globální společnosti v kontextu s radikálním levicovým hnutím. Přestože je dnes v rámci neoliberalismu situace velmi nepřehledná, autoři nezapomínají apelovat na důležitost dobrovolných společenství a komun, které nejsou nikým z hora organizovány a slouží tak sami sobě, tím svobodnému světu. Jsou skutečnou protiváhou kapitalistické ekonomie. Zároveň upozorňují i na mnohé nástrahy radikálních hnutí, které brzy vyčerpávají své síly destrukcí a kromě radikality už nenabízejí další řešení. Jak se však píše hned v úvodu knihy: „Vzpoura může vypuknout kdykoliv, z jekéhokoli důvodu, v kterékoliv zemi, a může vést kamkoliv.
Vydalo Rubato 2018, Recenze vyšla v časopise Fullmoon (1/2019)