Temné zítřky je znepokojivá kniha, která symbolicky uzavírá jednu etapu nejdůležitějšího vynálezu přelomu milénia – celoplanetární sítě Internet. V porovnání s ranými devadesátkami, kde virtuální svět sítě, obývaný převážně vizionáři, kyberpunkery a technonerdy vypadal jako utopická platforma plná neomezených možností, vzájemného sdílení vědomostí a globální spolupráce. Ten samý svět, který mezitím vlezl téměř do každé kapsy se dnes jeví, jako dystopické místo plné špehování, kybernetických útoků, manipulací a dezinformačního balastu. Od spuštění www platformy v roce 1989 po dnešní nadvládu kybervelmocí Facebook, Google či Uber uběhly sotva tři dekády, situace se však radikálně proměnila. Kybersvět pozřel démon bezohledné soutěživosti a velkého kapitálu.
Londýnský konceptuální umělec a esejista James Bridle zde předkládá mnohé příklady, jak „chytré“ technologie, v podobě zasíťování, datových cloudů, strojového učení či vyhledávacích algoritmů ovlivňují lidské myšlení a jednání, a tím nad námi mají stále větší kognitivní moc. Jinak řečeno: „Naši schopnost popsat svět podmiňují nástroje, které máme k dispozici“. Svěřujeme jim naši práci, zábavu i soukromí a podřizujeme se jejich komputaci, a tím jsme obětí automatizačního zkreslení – důvěry ve vypočitatelnost světa. Tomuto světu velkých dat (hyberobjektů) už ale téměř nikdo nerozumí v jeho úplné komplexnosti a tak se stává nevyzpytatelnou Pandořinou skříňkou, čekající na příchod konce budoucnosti. „Síť jež nám přináší vědění, nás obtáčí, lomí naše vidění na miliony hledisek, přináší nám současně osvětu i dezorientaci“
Najdeme zde popisy praktik korporátů jako je největší eshop světa – Amazon se svými automatizovanými sklady, kde se stal člověk pouhým sluhou logiky robotů. Sám Bridle se účastnil odhalení tisíců bezpečnostních kamer (Velké oko) v Londýně, monitoroval slídění dronů či veřejnosti nepřístupná datacentra velkých burz, aby ukázal, že na dnes někdy rozhodují pouhé nanosekundy v uskutečnění miliardových obchodů, které však už řídí software a trhy jsou kvůli tomuto téměř nepostřehnutelnému výpočetnímu zrychlení ochotni budovat novou infrastrukturu skrze oceány. Dobrým příkladem k pochopení našeho přetechnologizovaní je i systém letiště, které po vypnutí všech propojených kontrolních terminálů z něj udělá jen velký kravín. A tak možná brzy dopadne i internet věcí, jenž propojuje naše domácnosti s globální sítí, až nastane blackout.
Jedna z kapitol se zabývá i problémem klimatických změn, která nás vyvede z klamu, že váš mobil planetu téměř neotepluje a na množství stažených dat nezáleží. Každé přehrání videa na youtube či pornhubu však iniciuje infrastrukturu optických kabelů a serverů, které potřebují velkou dávku elektrické energie. Tedy čím více aktivovaných dat, tím větší ekologická stopa zůstává. A to platí i o těžbě Bitcoinů. Zde je nabíledni otázka nadužívání technologií, nikoli z důvodu dopadu na naše zdraví, jak téma uchopil M. Spitzer v knize Digitální demence, ale především z důvodu vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, a tím vzniku globálního oteplování.
Fenoménem současnosti je i plošné a nezákonné sledování lidí zpravodajskými agenturami, jejichž praktiky zveřejnil Edward Snowden nebo odhaluje Wiki Leaks. Bohužel ani to nepomohlo ke změně nastalé prekérní situace. Došlo jen ke skandálnímu odhalení, sledovací praktiky však zůstaly nezměněny. Osvětlené se jen více zatemnilo. Ztím se ale ukazuje, že jde o „blud velkých dat“, které naštěstí není nikdo schopen cele analyzovat. V zabránění šíření všeobecné paranoii a konspiračních teorií alá chemtrails či strach z nadvlády illuminátů to však nijak nepomáhá. Tyto konspirační teorie jsou však lidovou touhou poznat, jak věci fungují, když je k dispozici přespříliš protichůdných informací a odpověď většiny vládních institucí zní „neither confirm nor deny“.
Bridle však v novém temném věku (New Dark Age) nevidí jen nebezpečí, ale i lovecraftovskou výzvu (odtud i název). Musíme se smířit s tím, že náš svět není vypočitatelný a bezbřehým zahlcením informacemi se stává, stále více neuchopitelnějším. Temnota jako metafora zatím neznámého a existencionální nejistota však může být aktivizujícím bodem obratu naší civilizaci ke světlejším zítřkům. „Bylo nám vštípeno, abychom temnotu považovali za zónu nebezpečí, či dokonce hájemství smrti. Temnota však může být také územím svobody, možností a územím rovnosti.
James Bridle: Temné zítřky – Technologie a konec budoucnosti
(Host, 2020)
—
Recenze půvvodně vyšla v Magazínu Full Moon