Odpadky jsou už všude kolem nás a staly se tak součástí našeho „přirozeného“ životního prostředí. Necháme se jimi zcela zaplavit, nebo se s tím pokusíme něco udělat, alespoň v rámci schopností „běžného“ občana? Možnosti tu jsou.
“Ukaž mi svoje odpadky a já ti řeknu, kdo jsi”
(T. H. Eriksen)
Po shlédnutí filmu A Plastic Ocean (2016) už asi nikdo rozumný nemůže pochybovat, že lidé nějaký způsobem přetváří přírodu a to ne jen k jejímu prospěchu, ale především k neprospěchu samotného lidského druhu. Neviditelná ruka trhu a s ní spojený konzumerismus, se tak stala až příliš viditelnou ve svých dopadech na životní prostředí, díky tunám plastových obalů zamořujících oceány, i když největším nebezpečím jsou téměř nepostřehnutelné mikroplasty, které už jsou téměř všude kolem nás a zpětně je přijímáme třeba i v potravě.
Pro tuto zkušenost však nemusíme cestovat ani k dalekému oceánu. I v našich vnitrozemských podmínkách lze najít plno plastových, ale i jiných obalů. A to zdaleka ne jen v domácnostech a sběrných dvorech. Po tom, co jsem začal uklízet nepořádek kolem odpadkových kontejnerů u našeho domu, jsem si začal více všímat svého okolí. Kolik se válí odpadků kolem kontejnerů lze možná připsat na vrub „vykradačům popelnic“, větru či divokým kočkám, někdy i nedůslednosti vysypávání a nezavírání popelnic či špatnou manipulací s odpadem samotných popelářů. Nicméně, to, kolik je odpadu v okolních lesoparcích či pod téměř každým keříkem, ale i na dětských hřištích už nelze dát za vinu jen těmto příčinám. Tuto neestetickou spoušť připomínající dystopické romány z budoucnosti z většiny způsobují sami lidé – vzorní občané měst. Pokročilý humanoidi s vysokou inteligencí a sklony k čistotě a kultivaci svého okolí, kteří po zhlédnuté dokumentu o Indii, kde se krávy pasou na skládkách odpadu, chtějí často zvolat: „To jsou, ale prasata!“
Abych byl konkrétní. Bydlím v Hradce Králové a kvituji, že tomuto městu se díky kvalitní architektuře říká „salón republiky.“ To, že se tu dbá o vybrané parky jako Jiráskovy sady či Šimkovy sady je jistě úctyhodné. Bydlím kousek od přírodní památky Plachta, o kterou se lidé sami každoročně starají a nedají ji zastavět developery. Nicméně jen pár desítek metrů od této bezesporu prospěšné rezervace naleznete „naleziště odpadků“, kterým se dá s klidem říct nelegální skládka či expresivněji „hromada sajrajtu“. Zde vyvstává fundamentální otázka. Čím to je, že opečováváme a šlechtíme určité části městské zeleně, přitom hned vedle těchto míst, která jsou „územím nikoho“ či bez nadsázky „sídlištní džunglí“, bují plastový (a jiný) odpad jako houby po dešti, který nás už nezajímá? Pojídáme bio jogurt na lavičce, pod kterou se už měsíce válí igelitka ze supermarketu, kde jsme si ho koupili, ale abychom ji odklidili už nezbývá čas, natož chuť. Je faktem, že občas se tyto „nálezy“ vyskytují na tak zvláštních místech a v tak podivuhodných konstelacích, že by mohly být považovány téměř za uměleckou instalaci či objekt archeologického výzkumu, ale tím se nelze zas tak dlouho opájet.
Antropolog Thomas H. Eriksen se odpady zabýval ve své stejnojmenné studii Odpady z roku 2013. Už tehdy o nich mluvil jako o „moru“, který nás zaplavuje a zatím ani moc nevíme, co s ním. Co na tom, že v Evropě jsme se už pomalu naučili odpad alespoň separovat a některý i zdárně recyklovat, když v zemích jako Indie nebo Čína slovo ekologie je zatím bráno jen jako hloupý výmysl západních extremistů, kteří nepřejí svobodnému trhu. Něco tak absurdního tvrdil před lety i jistý pan Klaus. U nás svoje udělalo i striktní rozdělení prostoru po sametové revoluci na soukromý a veřejný, kdy máme zájem jen o ten svůj soukromý a o veřejný prostor už se přeci postarají ti druzí. Vždyť si to přeci platíme, ne? Z tohoto pohledu byly akce Z na socialismu, kromě zbytečné šikany občanů, přeci jen něčím užitečné. Každý aspoň jednou za rok (zpravidla na jaře), viděl, co je okolo domu za „bordel“ a mohl se podílet na jeho odstranění, což mohlo vést i k tomu, udržovat své okolí čisté, abychom ho nemuseli příště uklízet znovu.
Globálně tento problém asi hned nevyřešíme, můžeme však zkusit udělat o něco kultivovanější, čistší a “zelenější“ alespoň svoje bezprostřední okolí, kde trávíme část svého času. Zkusme se nad tím zamyslet a neodhazovat dopitou flašku od „limošky“ či plechovku od piva do keříčků, když kontejner na plasty je třeba jen o 20 metrů opodál. Neodhazovat „vajgl“ před hospodou, když si člověk může říct o popelník či nebrat si zbytečně „igeliťák“ v obchodu, když není potřeba…atd. Samozřejmě nejde jen o odstranění důsledků kapitalistické nadvýroby. Zbytečnost některých obalů výrobků či potravin je nabíledni. To je však už více problém distribučních firem, které by se především měli zamyslet, zda maximalizace zisku a s tím spojený marketing, produkující astronomická kvanta obalů, které jsou potřeba třeba jen několik minut či dokonce vteřin je důležitější, než čisté životní prostředí.
„Mysli globálně, jednej lokálně“, jak zní jedno poměrně trefné heslo, by se tak mohlo stát společným mottem při snaze o „očistu“ sdíleného veřejného prostranství a možnou cestou do budoucna, kdy udržování pořádku ve svém okolí bude cool a ne veřejná potupa. Zkusme tedy pro začátek vyčistit od plastů a dalšího odpadu svoje nejbližší okolí a dát tak třeba příklad ostatním, že to jde. Nebo se po čase ocitneme na jedné velké globální skládce odpadků, mezi kterými se budeme pomalu prohrabovat k svému domovu a možná, že v něm nakonec utoneme, aniž bychom někam vůbec došli?
—————
A Plastic Ocean (film): https://www.youtube.com/watch?v=6zrn4-FfbXw
T. H. Eriksen – Odpady (kniha): http://www.doplnek.cz/id/379-odpady